Český skladatel Jaromír Weinberger (8. ledna 1896 - 8. srpna 1967) se narodil v pražské židovské rodině. Studoval klavír a hudební skladbu u Vítězslava Nováka na pražské konzervatoři, později u Maxe Regera v Lipsku. V letech 1922-1926 vyučoval na Ithaca Conservatory of Music (Ithaca, New York). Po návratu ze Spojených států působil v Bratislavě, Londýně a Paříži. Dne 27. dubna 1927 měla ve Státní opeře v Praze premiéru Weinbergerova opera Švanda Dudák. Pražské publikum přijalo dílo chladně, za hranicemi se však záhy proslavilo (Vienna - 1930, Metropolitan Opera New York - 1931, Covent Garden London - 1934, State Opera Berlin, …). Kromě Smetanovy Prodané nevěsty byla jedinou mezinárodně uváděnou českou operou. Byl jedním z prvních českých skladatelů působících ve filmové hudbě (Na růžích ustláno - 1934). V roce 1939 se Weinberger zúčastnil slavnostního uvedení Švandy Dudáka v rámci Světové výstavy v New Yorku, kde nalezl svůj druhý domov a záchranu před rasovým pronásledováním. Pozdější zdravotní a finanční problémy vedly ke skladatelově předčasnému úmrtí. Jaromír Weinberger zemřel na předávkování barbituráty. V roce 2007 tomu je 40 let.

  Erwin Schulhoff (8. června 1894 - l8. srpna 1942) pochází z pražské židovské rodiny německého původu. Studoval na pražské konzervatoři, dále pak ve Vídni, Lipsku (skladbu u Maxe Regera) a dokončil svá studia v Kolíně nad Rýnem. Slibný počátek jeho hudební kariéry byl přerušen počátkem 1. světové války, obdobím, které Schulhoff strávil ve vojenské službě na východní frontě a které kompletně změnilo jeho názor na svět a umění. Skvělý klavírista, jemuž soustavné provádění soudobých skladeb otevřelo ve dvacátých letech evropská hudební centra, byl silně ovlivněn podněty expresionistů a nové věcnosti. Což se mimo jiné projevilo i v jeho skladbách. Napsal celou řadu klavírních děl, komorní a orchestrální hudby (jeho 7. a 8. symfonie v náčrtcích byly psány již v koncentračním táboře). Po tragických událostech v letech 1938-39 uvažoval o přesídlení do Sovětského svazu (dokonce obdržel sovětské občanství), ale již to nestihl. Bezprostředně po německém útoku na Sovětský svaz byl zatčen, vězněn v Praze a později v koncentračním táboře Wulzburg, kde po ročním pobytu umírá na tuberkulózu.

  Německý skladatel, klavírista a muzikolog James Simon (29. září 1880 - po 12. říjnu 1944, datum deportace z Terezína do Osvětimi) se narodil v Berlíně v rodině židovského původu a byl zavražděn v koncentračním táboře Osvětim bezprostředně po deportaci z Terezína (1941-1944). Studoval na Musikhochschule v Berlíně hru na klavír  u prof. C. Ansorge a skladbu u Maxe Brucha. V roce 1934 je nucen opustit Německo, utíká do Curychu, dále pak do Amsterdamu, kde je v roce 1941 zatčen a přesunut do Terezína. Přestože Simonova klavírní díla, písně a jeho opera "Frau im Stein" (1918) byla publikována, mnoho jeho klíčových děl zůstává neznámo. Bývá označován jako tzv. "Lost Composer".

  Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze do intelektuální rodiny zakázaného filozofa Karla Kosíka a literární vědkyně Růženy Grebeníčkové, držitelky Herderovy ceny. Hru na varhany začala studovat u prof. Jana Hory, současně s klavírní průpravou u prof. Elišky Kleinové a prof. Arnoštky Grünfeldové. Vystudovala na konzervatoři Jaroslava Ježka hru na varhany u prof. Jaroslavy Potměšilové a dirigování u prof. Karla Fialy. Z politických důvodů jí nebylo umožněno další studium. Soukromá studia skladby u prof. Miroslava Raichla. Po revoluci byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně do varhanní třídy prof. Aleny Veselé a prof. Kamily Klugarové. Je absolventkou Hudební akademie múzických umění (HAMU) v Praze u prof. Josefa Popelky. Kromě koncertní činnosti komponuje a vyučuje hru na varhany na ZUŠ Charlotty Masarykové v Praze. Její skladby byly hrány v České republice, Belgii, Německu, Izraeli, Rusku a Velké Británii. Jako varhanice se specializuje na interpretaci děl Johanna Sebastiana Bacha: kompletní provedení varhanních tokát, fantasií, Lipských chorálů, Umění fugy, Varhanní mše atd. Více viz http://www.iKosik.com .

Tomáš Víšek

  Tomáš Víšek (1957) začal hrát na klavír v 8 letech na hudební škole u prof. Pavla Svobody. V letech 1972 - 1976 studoval pražskou konzervatoř u prof. Valentiny Kameníkové a později u prof. Zdeňka Kožiny a v letech 1976 - 84 Akademii múzických umění (AMU) v Praze, nejprve ve třídě prof. Josefa Páleníčka a později prof. Zdeňka Jílka, u kterého posléze pokračoval i při svém studiu aspirantury v letech 1990 - 1993. Již během studií se stal několikanásobným laureátem domácích soutěží (Ústí nad Labem, Hradec Králové, Mariánské Lázně). Z mezinárodních soutěží získal ocenění v Chopinově soutěži ve Varšavě 1975 (zvláštní cena Janiny Nawrocké), Smetanově soutěži v Hradci Králové 1978 (2. cena a cena za interpretaci Smetany) a na Vídeňské mezinárodní hudební soutěži 1992 (2. cena v konkurenci pěti oborů). K jeho posledním soutěžním úspěchům patří 2. cena a cena J. S. Bacha na "Ibla Piano Competition" v sicilské Raguse 1994 a 5. cena na "Concours Milosz Magin" v Paříži 1995. Vystupoval v Čechách, na Slovensku, v Polsku, Japonsku, Egyptě, Maďarsku, Rusku, Bulharsku, Německu, Francii (recitál v Radio France - 1990), Holandsku, Itálii, Švýcarsku, Slovinsku a Rakousku (mj. dvakrát sólista Griegova koncertu ve vídeňském Musikvereinu). S mimořádným přijetím se setkal jeho klavírní recitál na mezinárodním festivalu Pražské jaro 1997 (stejně jako vystoupení v r. 2002, 2003 a 2006) a festivalu Musica Iudaica 97, několikrát vystoupil před vyprodaným Rudolfinem jako sólista Gershwinovy Rhapsody in Blue. Natáčel pro český a polský rozhlas, Českou televizi a na kompaktní disky (např. úspěšná CD mapující postupně tvorbu E. Schulhoffa). Jeho obsáhlý repertoár, neustále obohacovaný hledáním nových podnětů, mu umožňuje sestavovat programy jak ze slavných děl světové hudby, tak i z neprávem zapomenutých autorů a skladeb, vždy s velkým ohlasem u veřejnosti. Více podrobností je k dispozici na http://www.TomasVisek.cz .