Top

Ke kolikátému výročí se konalo koncertní turné "Weinberger Tour" českého violoncellisty Františka Brikcia a klavíristy Tomáše Víška?

František Brikcius: Pane Víšku, studoval jste na pražské konzervatoři u prof. Valentiny Kameníkové a prof. Zdeňka Kožiny, dále na AMU ve třídě prof. Josefa Páleníčka a prof. Zdeňka Jílka. Jak Vás jednotliví pedagogové ovlivnili?
Tomáš Víšek: Prof. Kameníková mi jako první postavila techniku a přivedla k uvědomělému muzicírování. Prof. Kožina mě učil jen krátce, ale získal jsem u něj tolik potřebný klid a důvěru před maturitou a přijímačkami na AMU. Prof. Páleniček mě soustavně vedl k poslouchání klavíru jako orchestru, prof. Jílek zas věděl, že když mi něco řekne, je třeba mi dát čas, abych zašel domů, v klidu si o tom popřemýšlel, nahrál si to a v 90% sám zjistil, že on měl pravdu. Takový pocit byl pak k nezaplacení. Ovšem musím zmínit i svého úplně prvního učitele prof. Pavla Svobodu, který v době tuhé nadvlády tzv. (často navíc nepochopené) Kurzovy metody mě vtáhl do muziky a rozvíjel mě skoro doslova od prvních krůčků na Bachovi, Mozartovi, Beethovenovi, Schumannovi, Chopinovi… Mít jiného kantora, tak už asi opravdu dneska nehraji.

F. B.: Měla získaná ocenění v mezinárodních interpretačních soutěží (např. Chopinova soutěž ve Varšavě, Smetanova soutěž v Hradci Králové, Vídeňská mezinárodní hudební soutěž,  "Ibla Piano Competition" v sicilské Raguse, "Concours Milosz Magin" v Paříži) zásadní vliv na Váš profesionální vývoj?
T. V.: To spíš měly soutěže, kde jsem naopak neuspěl - hned jsem si vyhodnotil, proč se tak stalo a co budu dělat dál, případně v čem mi (někdy i celému Československu) ujel vlak. To bylo docela časté, že nám proklamovali, jak to na které soutěži bude vypadat - a skutečnost byla pravý opak. I to bylo poučné. Co se týče vystoupení či kontaktů v cizině, to mi vlastně kdysi přinesla jen vídeňská soutěž.


F. B.: Jako sólový klavírista jste vystoupil na mnoha festivalech a koncertech, jak v České republice (Pražské jaro, Musica Iudaica), tak i v zahraničí (Bulharsko, Egypt, Francie, Itálie, Japonsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko a USA). Jaký je Váš nejoblíbenější dopravní prostředek?
T. V.: Jednoznačně vlak - a pokud bych musel jet přes noc, tak samozřejmě letadlo.

F. B.: U příležitosti 40. výročí úmrtí židovského skladatele Jaromíra Weinbergera jste vystoupil v rámci koncertního turné "Weinberger Tour" se skladbami tzv. "Terezínských" skladatelů. Jaký je Váš vztah k hudbě židovských skladatelů?
T. V.: Ten vztah asi začal v r. 1974, kdy se trochu hrály skladby E.Schulhoffa (hlavně ony jazzem inspirované) a moc se mi líbily, pak jsem také v r. 1987 premiéroval od V. Saudka Klavírní koncert "Na paměť Gideona Kleina". Ovšem soustavně hrát jsem začal žid. hudbu (když odmyslíme, že např. Mendelssohn  a Gershwin byli taky Židé) až po revoluci - dostal jsem hned v r. 1990 záskok v podobě "židovského" recitálu v pařížském Radio France (skladby Kleina, Ullmanna a Reinera) a od té doby mě žid. hudba už nepustila. Tenkrát byl také dost židovský boom, existoval festival Musica Iudaica, kde mi několikrát dali příležitost, v Supraphonu plánovali kompletní nahrávku Schulhoffa apod. - to vše už je bohužel minulost. Židovská hudba si mě podmanila svými intonacemi - ne nepodobnými cikánským, onen pocit vykořenění je zkrátka slyšet i zde a vznikají z toho velmi sugestivní díla. Omlouvám se, že jako ne-Žid to lépe nepopíšu.


F. B.: Co je pro Vás při dramaturgii koncertů rozhodující?
T. V.: Rád vytvářím dramaturgii na nějaké jednotící téma – samozřejmě, u večera "České klavírní miniatury" mohu vybírat mnohem více, než když hraji např. "Výtvarné inspirace v klavírní hudbě", kde takových skladeb je pár. Vždy se však snažím kombinovat známé věci s neznámými či méně známými, ale neméně krásnými či zajímavými. Totéž se snažím i na CD.

F. B.: V pátek 1. října 2010 vystoupíte v Bratislavě na koncertě "Weinberger Tour", v přímém přenosu Slovenského rozhlasu, v rámci Festivalu Rádia Devín. Co Vás čeká dále?
T. V.: Plánů a projektů je mnoho - rád bych aspoň některé z nich dotvořil do konečného provedení, některé ovšem také vyžadují sehnání peněz, což je kapitola sama pro sebe. Rád bych se ještě letos "trochu" věnoval Chopinovi (má 200. výročí!), chystám i notové vydání jedné skladby Chopinem inspirované, dále mě čeká dlouhodobě mnoho práce na Dvořákovi, o kterém chystám disertační práci - a co je rozjednané, to z pověrčivosti zatím nebudu prozrazovat.


F. B.: Na jaký nástroj, případně koncert, nejraději vzpomínáte?
T. V.: Vzpomínek na koncerty je mnoho a do každého se snaží člověk dát všechno, těžko nějaký vypichovat. Letos jsem hrál poprvé v USA -  a samozřejmě na první koncert zde, v New Yorku na "Barge Music", což je neplovoucí loď pod Brooklynským mostem s koncertním sálkem (a Steinwayem), na to se nezapomíná, zvláště když večer se s Vámi při hraní loď pěkně houpe (ale piáno naštěstí neujíždělo…). A jinak, vždy je svátek, dotýkat se nástroje, kterého se dotýkal sám Suk, Ježek, Fibich apod., abych jmenoval aspoň nástroje, na které jsem měl to štěstí něco natočit.

F. B.: Co Vás v poslední době nejvíce potěšilo?
T. V.: Například to, že skoro po 20 letech si zase zahraji na Slovensku.

F. B.: Děkuji za poskytnuté odpovědi.

Top