Italský violoncellista a skladatel Luigi Rodolfo Boccherini (19. února 1743, Lucca - 28. května 1805, Madrid). 

  Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vienna), křtěný Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart.

  Italský skladatel Gioachino Antonio Rossini se narodil 29. února 1792, v Pesaru v Itálii, do rodiny hornisty Giuseppeho a zpěvačky Anny. Rossiniho hudební vzdělání začalo v raném věku, již v šesti letech hrál na triangl v otcově hudebním souboru. Jeho otec byl sympatizantem francouzské revoluce, což vyústilo krátkým uvězněním v roce 1800. Matka byla seconda dona v divadle v Ankoně, během karnevalové sezóny 1798. Následující rok se stala prima donnou a vystupovala do 1808 ve městech Bologna, Iesi, Lugo, Fano, Imola, Reggio nell'Emilia a Rovigo. Mladý Rossini se brzy těchto zájezdů účastnil s rodiči, 1801 byl uveden jako violista v orchestru. Otec ho vyučoval hře na lesní roh, byl vzděláván ve zpěvu, hraní na harpsichord a začal studovat skladbu. Roku 1804 již celá rodina žila v Bologni a 1806 Rossini vstoupil do Liceo Musicale (Conservatorio di Bologna), kde studoval zpěv, hru na violoncello a hru na klavír. Následující rok mu bylo povoleno navštěvovat lekce kontrapunktu u Stanislaa Mattei (1750 - 1825). Roku 1908 obdržel Rossini cenu Licea Musicale za skladbu. O dva roky později byla uvedena jeho první opera v Benátkách. Další opery v Bologni, Římě, Benátkách a Milánu. Roku 1815 se vrátil do domu v Bologni, kde s ním Domenico Barbaia, impresário Neapolského divadla, sepsal smlouvu. Stal se hudebním ředitelem divadel Teatro di San Carlo a Teatro del Fondo v Neapoli. Měl složit za rok jednu operu pro každé divadlo. Plat byl 200 dukátů měsíčně a měl podíl z hracích stolů v divadle ve výši 1 000 dukátů ročně. Rossiniho nejslavnější opera byla uvedena 20. února 1816, v divadle Teatro Argentina v Římě. V roce 1822 se Rossini setkal s Ludwigem van Beethovenem a vzal si za ženu známou španělskou operní zpěvačku Isabellu Colbran (1785 - 1845). Následující rok se přestěhoval z Itálie do Vídně, kde měly jeho opery široké publikum a kam byl později pozván princem Klemens Wenzel von Metternichem (1773 - 1859). Zde se spřátelil s francouzským spisovatelem a diplomatem François-Reném, vicomte de Chateaubriand (1768 - 1848) a HSH Princess Dorotheou von Lieven (1785 - 1857), ženou prince Khristofor Andreyevich Lievena, ruského velvyslance v Londýně. Na návrh ředitele King's Theatre v Londýně přijel roku 1823 do Anglie, kde byl představen králi Jiřímu IV. (1762 - 1830) a bylo mu zaručeno pětiměsíční rezidenční stipendium £7 000. Následující rok se stal hudebním ředitelem divadla Théâtre des Italiens v Paříži s ročním platem £800. Rossiniho popularita v Paříži byla natolik veliká, že mu Karel X. (1757 - 1836) zadal zakázku k napsání pěti nových oper ročně. Po vypršení smlouvy mu byla přislíbená štědrá doživotní renta. Ve věku třiceti osmi let složil třicet osm oper. Rossiniho Duetto pro violoncello a kontrabas bylo objednáno roku 1924, amatérským violoncellistou Sirem Davidem Salomonsem (1797 - 1873), židovským primátorem města Londýn, pro soirée uvádějící duet se slavným kontrabasovým virtuózem Domenico Dragonettim (1763 - 1846). Jeho matka zemřela 20. února 1827, během zkoušky na Mojžíše. Od roku 1832 se Rossini necítil dobře, byl nepřetržitě nemocný, nebyl schopen nic dělat a už nenapsal žádnou operu. Opustil Paříž roku 1836. Ve stejném roce se rozvádí s Isabellou Colbran, která žila v domě u Rossiniho otce do svého skonu v roce 1845. Byla pohřbena u Bologně poblíž svých a Rossiniho rodičů. Gioachino Rossini a Olympe Pélissier (1799 - 1878), která pózovala pro francouzského malíře Émile Jean-Horace Verneta (1789 - 1863), obraz Hudita a Holofernes, založili Salón v Milánu, během zimy 1837 - 1838. Ale smrt otce roku 1839 znovu Rossiniho oslabila. Jeho jedinou aktivitou bylo čestné poradenství na Bolognském Liceo Musicale. 16. srpna 1846 si Rossini vzal Olympe Pélissier. Politické nepokoje ho donutily opustit Bolognu roku 1848. Po pobytu ve Florencii se roku 1955 vrací zpět do Paříže, kde se jeho zdraví rapidně zlepšilo. Opět začal skládat. Zemřel ve věku 76 let na pneumonii ve své vile v Passy, v pátek 13. listopadu 1868. Pohřeb se konal za přítomnosti tisíců truchlících. Zádušní mše se konaly po celé Francii a Itálii. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži. Po smrti Olympe roku 1878, byly jeho pozůstatky převezeny do Basiliky di Santa Croce ve Florencii. Kromě několika individuálních odkazů své ženě a příbuzným, odkázal Rossini celé své jmění rodnému městu Pesaru, ke zřízení Liceo Musicale (od 1940 Conservatorio Statale di Musica "Gioachino Rossini"), Fondazione G. Rossini a Prix Rossini. Pro charakteristické manýrismy, které používal ve svých orchestrálních partiturách, byl přezdíván "Signor Crescendo". Rossini byl držitelem francouzského Řádu čestné legie a mnoha dalších řádů. Byl znám jako gurmet a excelentní amatérský kuchař. "Festival Brikcius" & "Duo Brikcius" v roce 2012 připomíná 220. výročí narození italského skladatele Gioacchina Rossiniho.

  Český klavírista a skladatel židovského původu Gideon Klein, se narodil 6. prosince 1919, v Přerově. Od šesti let studoval hru na klavír. Když mu bylo jedenáct let, cestoval každý měsíc do Prahy na hodiny klavíru k profesorce Růženě Kurzové (1875 - 1938), následující rok se odstěhoval do Prahy, kde žil u své starší sestry Elišky Kleinové (1912 - 1999). Na podzim roku 1938 byl Klein přijat do Mistrovské školy Pražské konzervatoře, kde studoval hru na klavír u profesora Viléma Kurze (1872 - 1945) a na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde studoval hudební vědu. Krátce bral hodiny skladby u Aloise Háby (1893 - 1973) na Pražské konzervatoři. 1940 mu bylo uděleno stipendium Royal Academy of Music v Londýně, ale protižidovské zákony mu nedovolily cestovat do Londýna. Po roce absolvoval Mistrovskou školu, ale nebyla mu umožněna další studia, vysoké školy byly uzavřeny v důsledků německé okupace. Před svou deportací se živil jako koncertní klavírista pod pseudonymem Karel Vránek. V prosinci 1941, spolu s tisíci dalšími pražskými židy, byl Gideon Klein deportován nacisty do koncentračního tábora v Terezíně. Přes nelidské podmínky zde nepřestává komponovat, organizuje kulturní akce a povzbuzuje své spoluvězněné kolegy Pavla Haase (1889 - 1944) - bývalého studenta Leoše Janáčka, Hanse Krásu (1899 - 1944), Sigmunda Schula (1916 -1944), Jamese Simona (1880 - 1944) a Viktora Ullmanna (1898 - 1944) - studenta Arnolda Schoenberga, ke skládání. 16. října 1944, s mnoha svými kolegy, byl transportován přes Osvětim do koncentračního tábora Fürstengrube, poblíž Katovic v Polsku. Byl zde zavražděn koncem ledna 1945. Většina jeho díla byla zachráněna sestrou Eliškou Kleinovou, která přežila Osvětim. Mezi znovuobjevenými skladbami, z června 1990 v Praze, je i Duo pro housle a violoncello, které Klein napsal v letech 1939 - 1040 a o téměř padesát let později vydal skladatel Vojtěch Saudek (1951 - 2003), prasynovec Franze Kafky.

  Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze do intelektuální rodiny zakázaného filozofa Karla Kosíka a literární vědkyně Růženy Grebeníčkové, držitelky Herderovy ceny. Hru na varhany začala studovat u prof. Jana Hory, současně s klavírní průpravou u prof. Elišky  Kleinové a prof. Arnoštky Grünfeldové. Vystudovala konzervatoř Jaroslava Ježka hru na varhany u prof. Jaroslavy Potměšilové a dirigování u prof. Karla Fialy. Z politických důvodů jí nebylo umožněno další studium. Soukromá studia skladby u prof. Miroslava Raichla. Po revoluci byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně do varhanní třídy prof. Aleny Veselé a prof. Kamily Klugarové. Je absolventkou Hudební akademie múzických umění (HAMU) v Praze u prof. Josefa Popelky. Kromě koncertní činnosti komponuje. Její skladby byly hrány v České republice, Belgii, Bosně a Herzegovině, Izraeli, Německu, Rusku, Švédsku a Velké Británii. Jako varhanice se specializuje na interpretaci děl Johanna Sebastiana Bacha: kompletní provedení varhanních tokát, fantasií, Lipských chorálů, Umění fugy, Varhanní mše atd. Více informací na http://www.iKosik.com .

  Violoncellistka Anna Brikciusová se narodila v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Hře na violoncello se začala věnovat již v raném dětství. Po violoncellových studiích na Konzervatoři v Praze u prof. Jaroslava Kulhana a prof. Viktora Moučky absolvuje ve violoncellové třídě pod vedením prof. Vladana Kočího. Konzultace u prof. Stanislava Apolína. Aktivně se účastnila mnoha violoncellových interpretačních kurzů. Mezinárodní mistrovské kurzy Francouzsko-Česká Akademie (prof. Jiří Bárta), Mistrovské kurzy v Jihlavě (prof. David Sella, prof. Evžen Rattay), Violoncellové mezinárodní interpretační kurzy (prof. Stanislav Apolín). Vystoupila v České republice, Bosně a Hercegovině, Německu, Švédsku a Velké Británii. Anna Brikciusová hraje na violoncello zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Je spolu se svým bratrem Františkem Brikciem zakládajícím členem  violoncellového dua "Duo Brikcius". Oba společně vystoupí v rámci projektu "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour" jak v České republice (Praha, Brno, Klatovy, Točník, Velké Březno, Jičín, Boskovice, Lidice, Telč, Praha - Šeberov, Louny, Chotěboř, Praha - Chodov, Veselí nad Moravou, Praha - Vysočany, Praha - Slivenec, Radnice, Louny, Turnov, Frýdlant, Praha - Petrovice, Polešovice, Tábor, Beroun, Rájec - Jestřebí, Plzeň, Kladno, ...), tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie). Více informací je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com .