|
Pod záštitou starosty Městské části
Praha 1 Oldřicha Lomeckého
Vážení milovníci krásné hudby a hudebních nástrojů,
je mi ctí, že jsem mohl převzít záštitu nad Festivalem Brikcius
2013, jenž je holdem vynikajícím skladatelům a violoncellistům i
violoncellu samotnému - nástroji, který více než jiné dokáže vyjádřit
pocity skladatele i samotného interpreta a jehož vztah s nimi bohatě
překračuje partnerství hudebníka a "pouhého" cella. Výstižně to
vyjádřil Mischa Maisky: Moje cello, to byla láska na první pohled,
první zvuk i první dotek. Nikdy se s ním nerozloučím.
Ing. Oldřich Lomecký
Starosta Městské části Praha 1
Top
#BACH330
Johan Sebastian Bach (*21. 3. 1685 - †28. 7. 1750)
Německý barokní skladatel a varhaník, Johann Sebastian Bach, se narodil
21. března 1685, v Eisenachu do hudební rodiny. Byl nejmladším synem
dvorního městského hudebníka Johanna Ambrosia Bacha (1645 - 1695) a
Marie Elisabeth Lämmerhirtové (1644 - 1694). Od raného dětství ho otec
učil hře na housle a harpsichord. Po matčině a otcově smrti byl desetiletý sirotek vychováván svým starším bratrem Johannem
Christophem Bachem (1671 - 1721), varhaníkem v kostele sv. Michaela v
Ohrdrufu.
Ve čtrnácti obdržel studijní stipendium na prestižní klášterní
škole sv. Michaela v Lüneburgu. V lednu 1703, bezprostředně po
ukončení sv. Michaela, byl Bach zaměstnán jako dvorní hudebník
u výmarského vévody Johanna Ernsta (1662 - 1728). Během sedmiměsíční
služby se Bachova reputace klávesového hráče rozšířila. V srpnu 1703
přijal místo varhaníka v kostele sv. Bonifáce (později též Neue Kirche,
od roku 1935 Bachkirche) v Arnstadtu. 1705 si vzal třítýdenní
dovolenou a absolvoval pěší cestu do více než 400 kilometrů vzdáleného
Lübecku, aby zde navštívil varhaníka a skladatele Dietricha Buxtehuda
(1637 - 1707). Bez povolení z Arnstadtu si Bach prodloužil dovolenou na
tři měsíce a zůstal u Buxtehuda. Bach se chtěl stát Buxtehudovým
asistentem a nástupcem, nicméně neměl v úmyslu oženit se s jeho dcerou, což zřejmě
bylo podmínkou. Takže se vrátil zpět, pešky.
V roce 1707 přijal Bach místo varhaníka u sv. Blažeje v
Mühlhausenu. Byly zde vstřícnější podmínky a lepší sbor. Po
čtyřech měsících si vzal vzdálenou sestřenici Marii Barbaru
Bachovou (1684 - 1720). Měli spolu sedm dětí: Catharinu Dorotheu
Bachovou (1708 - 1774), Wilhelma Friedemanna Bacha (1710 - 1784),
dvojčata Johanna Christopha Bacha a Marii Sophii Bachovou (1713 -
1713), Carla Philippa Emanuela Bacha (1714 - 1788), Johanna Gottfrieda
Bernharda Bacha (1715 - 1739) a Leopolda Augusta Bacha (1718 - 1719).
Roku 1708 opustil Mühlhausen a vrátil se do Výmaru, tentokrát
jako varhaník a kapelník na dvoře vévody Johanna Ernsta (1662 - 1728).
Bach se s rodinou přestěhoval do bytu vzdáleného pouze pět minut pěší
chůze od vévodova paláce. Následující rok se jim narodilo první dítě a
připojila se k nim starší neprovdaná sestra Marie Barbary Bachové, Barbara
Katharina Bachová, která s nimi zůstala a pomáhala jim s
chodem domácnosti do své smrti v roce 1729. Bach pracoval ve Výmaru do
roku 1717, kdy přijal místo v Köthenu bez povolení vévody. Strávil pár
týdnů ve vězení a byl propuštěn jak z vězení, tak i z vévodových
služeb.
Kníže Leopold z Anhalt-Köthenu (1694 - 1728) přijal
Bacha do svých služeb na místo kapelníka v roce 1717. Během Bachovy zahraniční
cesty s vévodou, 7. července 1720, zemřela jeho žena Maria Barbara
Bachová. Během období 1717 - 1723 v
Köthenu složil 6 suit pro sólové violoncello.
3. prosince 1721 si vzal vdovec Bach Annu Magdalenu Wilckenovou
(1701 - 1760), mladou sopranistku, která zpívala na dvoře v Köthenu.
Měli spolu 13 dětí: Christianu Sophii Henriettu Bachovou (1723 - 1726),
Gottfrieda Heinricha Bacha (1724 - 1763), Christiana Gottlieba Bacha
(1725 - 1728), Elisabeth Juliane Friedericu Bachovou (1726 - 1781),
Ernesta Andrease Bacha (1727 - 1727), Reginu Johannu Bachovou (1728 -
1733), Christiana Benedicta Bacha (1730 - 1730), Christianu Dorotheu
Bachovou (1731 - 1732), Johanna Christopha Friedricha Bacha (1732 - 1795),
Johanna Augusta Abrahama Bacha (1733 - 1733), Johanna Christiana Bacha
(1735 - 1782), Johannu Carolinu Bachovou (1737 - 1781) a Reginu Susannu
Bachovou (1742 - 1809).
Roku 1723 byl Bach ustanoven kantorem kostela sv. Tomáše v
Lipsku a městským ředitelem hudby v kostelích v Lipsku. 1747 navštívil
pruského krále Fredericka II. (1712 - 1786). Umění fugy bylo napsáno,
kromě závěrečné fugy,
krátce před Bachovým úmrtím. Jeho
zdraví se zhoršilo v roce 1749, Bach postupně oslepl. V roce 1950
ho operoval britský oční chirurg John Taylor (1703 - 1772) během své
návštěvy v Lipsku. Johann Sebastian Bach zemřel 28. července
1750.
Původně byl pohřben na hřbitově sv. Jana u kostelní zdi v
Lipsku. Bachův hrob zůstal neoznačen po více než 150 let. Roku 1894 byla
rakev konečně objevena a znovu pohřbena v hrobce v kostele sv.
Jana. Tento kostel byl zničen během bombardování spojenců během 2.
světové války. V roce 1950 byly Bachovy ostatky převezeny do
současného mísa odpočinku v kostele sv. Tomáše v Lipsku.
Během 20. století bylo v Německu po Bachovi pojmenováno nespočet
ulic a vztyčeno mnoho soch. Tři Bachovy skladby byly umístěny, v
rámci Zlaté desky Voyageru, na palubě vesmírné sondy Voyager. Je po něm
pojmenován kráter Bach na Merkuru. Roku 1950 byl Wolfgangem Schmiederem
(1901 - 1990) vytvořen souborný tematický katalog Bachova díla s názvem
Bach Werke Verzeichnis (BWV).
Festival Brikcius připomíná 330. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha - #BACH330. Více
informací o Johannu Sebastianu Bachovi na http://Festival.Brikcius.com a http://CS.Wikipedia.org/Wiki/Johann_Sebastian_Bach
.
Top
Daniel Pearl World Music Days
Daniel Pearl
(*10. 10. 1963 - †21.02. 2002)
Svět poznal Daniela Pearla jako
novináře Wall Street Journal, který byl unesen a zavražděn teroristy v
Pákistánu začátkem roku 2002, pouhé čtyři měsíce po 9/11. Lidé na celém
světě, spolu s jeho těhotnou manželkou a rodinou, se modlili za jeho
propuštění. Od té doby na něj vzpomínáme jako na symbol naděje: muž,
který stavěl mosty mezi rozdílnými kulturami, spisovatel a nadaný
hudebník.
Daniel se narodil 10. října 1963 v Princetonu, New Jersey a
vyrůstal v Los Angeles, kde projevil svůj zájem o hudbu, akademické
prostředí a sport. Danielovo novinářské nadání se projevilo během
studia na Stanfordské universitě. Absolvoval v roce 1985 s Phi Beta
Kappa vyznamenáním a následně strávil léto jako stipendista Pulliam
Fellow na Indianapolis Star, předtím než vstoupil do the North Adams
Transcript a the Berkshire Eagle. Po několika letech se přesunul do the
San Francisco Business Times a během pár týdnů se stal členem the Wall
Street Journal v roce 1990. Daniel začal v the Wall Street Journal v
Atlantské pobočce a postupně se přesunul do Washingtonské a Londýnské
pobočky, jako dopisovatel Středního východu. Poté, co se v roce 1998
seznámil s Mariane, odstěhoval se do Paříže, kde se o rok později vzali.
V říjnu 2002 se přestěhovali do Bombaje, kde se Daniel stal
vedoucím jihoasijské pobočky the Wall Street Journal. Danielovy
dovednosti zahraničního dopisovatele byly zřejmé nejenom v jeho zábavné
Page One "A-hed" článcích, které osvětlovaly další kultury, ale také v
jeho investigativních reportážích, které odhalovaly pravdu z trosek
války a ničení. Byl to Daniel, kdo odhalil, že U.S.A. omylem
bombardovaly súdánské farmaceutické závody v přesvědčení, že se jedná o
zbrojní továrnu. Odhalil praní peněz al-Káidy prostřednictvím
Tarzanitského trhu klenotů. Bylo to v Bombaji, kde Daniel psal o "Válce
proti teroru", příležitostně riskoval cestu do Pákistánu. Hledal stopy
"shoe bomber" Richarda Reida a doufal, že se setká s Sheikem Glanim,
duchovním vůdcem, když byl v Karáčí 23. ledna 2002 Daniel Pearl unesen.
Po čtyři týdny celý svět doufal v Danielovo propuštění. Několik týdnů
uplynulo bez jakýchkoli zpráv o jeho osudu; jeho smrt byla potvrzena
21. února 2002.
Dva dny před svým únosem se Daniel dozvěděl, že jeho žena
Mariane očekává chlapce, pro kterého vybral jméno Adam. V květnu, tři
měsíce po jeho vraždě, Marianne Pearlová porodila Adama. Po jeho vraždě
Danielova rodina a přátelé založili The Daniel Pearl Foundation, která
nese dál jeho odkaz za pomoci hudby a slova k řešení příčin nenávisti,
která mu sebrala jeho život. V rámci Daniel Pearl World Music
Days se konají projekty " eSACHERe",
" MAKANNA", " Duo Brikcius -
2 Cellos
Tour" a " Festival Brikcius". Více
informací o Danielu Pearlovi na http://www.Brikcius.com
, http://www.DanielPearlMusicDays.org
a http://Cs.Wikipedia.org/Wiki/Daniel_Pearl
.
Festivalový tip: Předcházející
FESTIVAL BRIKCIUS 2014 - 3. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Domě
U Kamenného zvonu (podzim 2014) připomněl u příležitosti Roku české
hudby 2014, 55. výročí úmrtí Bohuslava Martinů, 70. výročí úmrtí
Zikmunda Schula, 95. výročí narození Gideona Kleina, 110. výročí úmrtí
Antonína Dvořáka, 110. výročí narození Iši Krejčího, 120. výročí
narození Ervína Schulhoffa, 140. výročí narození Josefa Suka, 160.
výročí narození Leoše Janáčka a Daniel Pearl World Music Days.
|
|
|